Na tento závod jsem se moc těšila. Jednak kvůli trati a jednak kvůli tomu že jsme se měli jet cestou zpátky podívat na štěně malamuta. Cestou tam jsme se stavovali v Hradci pro Báru Boudovou. Dojeli jsme celkem pozdě, ale ne tak pozdě jako Levíčkovi kteří přijeli až někdy po půlnoci. jela jsem na koloběžce s Yettim, ale první den se mu moc nechtělo. První půlku šel dobře, pak nás ale chtěl předjet Tom Hübner a Yetti mu podběhl šňůry. V pohodě sem ho vymotala aniž by se psi servali, ale od téhle chvilky už sem se moc nesvezla, protože Yetti začal stávkovat, sice šela, ale nepomohl mi. Druhé kolo jsem se radovala jak mi to krásně jede, ale to se mi zas Yetti omotal kolem stromku a přišlápla sem si tkaničku. Až do cíle sem se modlila ať se mi ta tkanička nepřimotá do kola. Nakonec sem se ale nezabila a dokonce sem nebyla ani poslední, byla jsem totiž osmá z deseti. Na vyhlášení jsem si brala Yettíka. Tahal, ve snaze udržet ho jsem upustila ceny a on mi zabahnil diplom. Přišli jsme k autu, věci už jsme měli zbalené a mamka řešila jak vyjede s vozíkem. Pak jsme si všimli že kolo od vozíku je nějak prázdné. Řešilo se co s tím. Pak ale mamka přišla na řešení. Já jsem se mezi tím jela podívat na ty malý malamutky. Byli úžasní. Po chvilce přijela i mamka a společně jsme vybraly toho nejhezčího. Jmenuje se Bodie tak jako náš první pes.